Ve středoevropských podmínkách má vegetace na naprosté většině území tendenci postupně se měnit v les. Udržení cenného a druhově bohatého bezlesí je tak závislé na neustálých a opakovaných zásazích, které zarůstání brání. V minulosti bylo bezlesí závislé na přírodních faktorech - požárech, populačních explozích některých škůdců stromů, pastvě velkých spásačů apod. V současnosti musí tyto faktory většinou nahradit svojí činností člověk. V rámci projektu jsou na lokalitách využívány tři základní přístupy pro udržení nelesních stanovišť (regulační nebo také udržovací management)
1) disturbance vegetace a svrchní vrstvy půdy pojezdy vojenské techniky
2) pastva „divokých" koní
3) pastva smíšeným stádem ovcí a koz.
Nezbytným předpokladem pro zavedení udržovacího managementu je na několika projektových lokalitách asanace sukcesně pokročilých ploch (asanační management).
