V době, kdy jsou média zaplavená katastrofickými zprávami o měnícím se klimatu a dlouhodobém zničujícím suchu, působí jako z jiného světa současná situace na Pánově. Na bývalém cvičišti bývaly před desítkami let kromě písčitých dun také mělké stepní tůňky, kde rostly lekníny a v jejichž okolí hnízdily různé druhy bahňáků. Po odchodu armády před čtvrtstoletím začaly velmi rychle zarůstat náletem osik a bříz a v posledních letech o jejich dřívější existenci svědčily jen poslední trsy mokřadní vegetace v prohlubních utopených v náletových porostech. 
V roce 2017 jsme náletové dřeviny v rámci projektu Military LIFE for 
Nature vykáceli a dřívější tůň zkušebně prohrábli, abychom mohli 
sledovat, jak se zde bude vyvíjet situace s vodou. K velkému překvapení od té doby tůň nikdy nevyschla a letos na jaře následoval příjemný šok. Díky lokálně příznivým srážkovým podmínkám v zimě a na jaře se voda z tůně „vylila" a vytvořila mělké jezírko o rozměrech nejméně 30x10 m a v této podobě zůstává i v současnosti. Nedaleko ní se vytvořila podobná, jen o něco menší vodní plocha. Obě začaly velmi rychle zarůstat mokřadní vegetací a přímo explodovaly životem. Pozorný návštěvník v těchto dnech 
může pozorovat desítky malých rosniček těsně poté, co opustily vodu, stovky šidélek a mnoho dalších druhů. Zlatým hřebem je pak vyhnízdění kulíků říčních, kteří zde již vodí mláďata. Letošní rok je tak rokem návratu bahňáků na Pánov!