Výstupy z elektronických médií červenec-prosinec 2020
Pět míst v Česku, kde se zkouší nekonvenční způsoby ochrany přírody
30.12.2020
Exmoorský pony v Podyjí. Foto | Jiří Koptík / Beleco
Rok 2020 nám dal jen málo příležitostí k cestování a poznávání nových koutů světa. Co tu ale pro nás bude vždy otevřené, je česká příroda. S příchodem zimy se sice může zdát, že naše krajina spí a možností na zajímavé výlety je poskrovnu. Ale když víte, kam vyrazit, příroda nebude nikdy nudná. Ať už hledáte klidný kout k rozjímání nebo jste lovcem přírodních rarit, případně chcete vyrazit s celou rodinou, následující místa vám mají hodně co nabídnout. A to po celý rok. Mají jeden společný jmenovatel - nekonvenční způsoby ochrany přírody, které vracejí krajině její dynamickou, původní tvář.
Prvním místem v seznamu je Havranické vřesoviště, nacházející se v Národním parku Podyjí. Jedná se o rozsáhlý komplex vřesovišť a suchých trávníků udržovaný po staletí pastvou. Místní turistická a cyklistická stezka je v sezóně poměrně hojně navštěvovaná. I když své botanické krásy ukazuje Havranické vřesoviště hlavně ve vegetační sezóně, jedno lákadlo zůstává: velká část je po celý rok spásána stádem divokých exmoorských koní. Tito koně pomáhají udržovat ekosystém vřesovišť pestrý a v rovnováze. Potlačují nepůvodní a expandující druhy rostlin a vytváří tak stanoviště pro řadu vzácných druhů. Pokud sem zavítáte, můžete vychutnávat jedinečnou atmosféru vřesovišť, kterou byste hledali spíše v Anglii, nebo se třeba ponořit do úvah o tom, jak naše krajina mohla vypadat za časů, kdy jí nespoutával člověk a kdy se po ní volně potulovala stáda velkých kopytníků.
Pokud vás divocí koně zaujmou, další stádo stejného plemene se nachází jen pár kilometrů severovýchodně odsud, na Mašovické střelnici. Toto rozsáhlé území sloužilo v minulém století jako průpravná střelnice pro pěchotu a bojová vozidla. Díky uzavřenosti před okolním světem a také díky činnosti armády, která nenechala krajinu planě zarůst, se zde dochovala rozsáhlá stanoviště lesostepního charakteru. Do ohrad s koňmi sice nemůžete, ale můžete se toulat po místních pěšinách nebo jen tak křížem krážem volnou krajinou a objevovat zbytky armádních budov a střeleckých drah.
zimní Načeratický kopec
Bývalých armádních prostorů s rázovitým přírodním bohatstvím je po České republice mnoho. Dalším z nich je Načeratický kopec u Znojma. Tato „ostrovní hora" obklopená vinicemi nabízí nejen nádherné výhledy do panonské krajiny; její genius loci je nádherné samo o sobě. Dříve zde ve zvlněném terénu cvičily manévry tankové prapory. Nyní jde o živý příklad toho, jak lze chránit přírodu skloubením různých zájmů místních obyvatel. Odborníci z neziskové organizace, kteří se pustili do záchrany místních cenných biotopů, přizvali ke spolupráci tradiční pastevce, ale také motokrosové závodníky a nadšence do armádní techniky. Ti všichni využívají různé části kopce. Jejich aktivity jsou však odborně koordinované tak, aby výsledek přírodě pomáhal. I pojezdy technikou na správných místech totiž mohou nahradit přirozené disturbanční procesy a vytvářet tak pestrou nabídku pro biotopové specialisty z řady rostlin i živočichů. Pokud se sem tedy vypravíte a máte trochu štěstí, uvidíte třeba motokrosový trénink nebo tank přímo v akci. Od jara do podzimu tu pak můžete narazit i na velké stádo ovcí putující krajinou s honáckými psy tak, jak za dávných časů.
Pastva.
Podobný osud opuštěného tankového cvičiště sdílí i Pánov, přírodní památka na kraji stejnojmenné městské části Hodonína. Pokud patříte mezi sběratele „biologických špeků" nebo se vyžíváte v místech s atmosférou jitřící představivost, neměli byste tento kout minout. Pánov je součástí rozsáhlé evropsky významné lokality Hodonínská doubrava. Ale dubové lesy zde již nečekejte. Stejně tak je Pánov součástí rozsáhlého území, kterému se dříve přezdívalo Moravská Sahara a na kterém se ještě v 18. století nacházely aktivní písečné duny. I když byla Moravská Sahara za velkého úsilí císařství zalesněna a tím prakticky zanikla, na Pánově se díky kontinuální činnosti armády dochoval dílčí kus bezlesí. Po odchodu armády v 90. letech začal prostor rychle zarůstat akátem, pajasanem a dalšími nežádoucími druhy, ale během posledních čtyř let zde ochranáři ztracenou biodiverzitu doslova vydupali ze země. Asi nikde jinde u nás neuvidíte takovou krajinu - kus savany uprostřed lesů. Díky pojezdům motokrosu a tanků se zde povrch dynamicky proměňuje a vytváří sypké písečné duny. Ve vyježděných rigolech zas na jílovém podloží samovolně vznikají hluboké i mělké tůně. S příchodem jara a tání sněhu se pak rozlévají daleko do krajiny a vytváří úchvatné mokřady kypící životem.
Tůň na Pánově Foto | Pavel Marhoul
A nakonec se obraťme do Západních Čech. Zajímavou evropsky významnou lokalitou s vojenskou minulostí a dynamickou přítomností je také Blšanský Chlum. Na dvou kopcích vulkanického původu se zde rozprostírají vzácná společenstva skalních trávníků. I když jejich poklady ocení zejména entomologičtí nadšenci, na jaře odhalí svůj skromný půvab všem - to když kopec pokryjí modré květy vzácného lnu rakouského. I zde jsou travní biotopy udržované pomocí pastvy ovcí a koz a cílem ochranářů je zde postupně vybudovat komunitní pastvu tak, aby ochrana přírody byla dlouhodobě udržitelná a místním hospodářům prospěšná. Pokud sem zavítáte v zimě, odměnou za výstup na kopec vám bude nádherný panoramatický výhled na České Středohoří s dominantou zříceniny hradu Hazmburk.
Na uvedených lokalitách probíhá péče o přírodu v rámci projektu MILITARY LIFE for Nature.
Článek provázela bohatá diskuze.
Biologická překvapení ze svérázného světa motokrosového areálu na Načeratickém kopci
22.12.2020
Motokros - pro jedny zábava, pro jiné pevná součást péče o přírodu. Oba pohledy lze zkombinovat překvapivě snadno a k oboustrannému prospěchu.Foto | Markéta Jedličková
Zazní-li ve spojitosti s ochranou přírody slova motorkář nebo čtyřkolka, vybaví se asi většině čtenářů bandy nelegálních jezdců drancujících krajinu a ještě nejlépe někde v národním parku. Ve skutečnosti je však toto téma podstatně širší a co hlavně, také mnohem zajímavější. Pokud jde o vliv na přírodu, platí totiž pro motokros stejné rčení jako pro oheň - je to sice špatný pán, ale výborný sluha. Pojďme si na příkladu jedné přírodovědně cenné lokality ukázat, proč si toto označení po právu zaslouží.
Načeratický kopec u Znojma je známá stepní lokalita na samém okraji teplé jižní Moravy, přírodní památka a evropsky významná lokalita. Zároveň je to také bývalé vojenské cvičiště, které bylo po většinu druhé poloviny 20. století rozdupáváno pěchotou a přejížděno tanky. Dnes se již dobře ví, že armáda zdejší přírodu nejen že nezničila, ale naopak zde díky všemožnému narušování vytvořila velmi pestré prostředí, kde se daří neobyčejnému množství vzácných rostlin i živočichů.
Vitální porosty silně ohroženého smilu písečného na okraji jedné z úzkých drah s přírodním povrchem. Foto | Jiří Koptík
Aby se jim však dařilo i nadále, je nutné v tomto narušování (odborně disturbancích) pokračovat. Jinak vše zaroste křovím a třtinou a ty nejvzácnější druhy, které ke svému životu potřebují přítomnost obnažené hlíny, skal a podobných míst se sporou nebo žádnou vegetací, velmi rychle zmizí. Tomuto osudu naštěstí Načeratický kopec unikl, a to hlavně díky pastvě koz a ovcí. Ta zde probíhá tradičním a z hlediska vlivu na přírodu tím nejlepším možným způsobem, kdy zkušení pastevci vodí za pomoci psů svá stáda volně po kopci a pasou právě tam, kde je to nejvíce potřeba. K nim se navíc jednou ročně přidají tanky a bojová vozidla pěchoty, aby pomohla umravnit rozrůstající se keře a počechrala příliš husté trávníky.
Vojenskou technikou však legrace nekončí - bývalá cvičiště svým charakterem přímo vybízejí k dalším méně tradičním formám péče. Mezi ně můžeme směle řadit také terénní motoristické sporty a aktivity. Známou a v tomto ohledu průkopnickou lokalitou je Motýlí step Pichce u Příbrami, kde se právě motorkáři již řadu let podílejí na vytváření narušovaných biotopů pro ohrožené druhy motýlů. Ještě před nějakými 15 lety šlo o těžký ochranářský underground, dnes se již taková místa, kde jsou motoristické sporty nejen trpěny, ale ve jménu ochrany přírody naopak podporovány, počítají na desítky.
Otočník evropský je nenápadnou, ale mimořádně vzácnou rostlinou, jejíž současný výskyt je u nás omezen na pár lokalit na jižní Moravě. Dříve rostl ponejvíce jako polní plevel, dnes jej častěji najdeme na různých narušovaných místech. Třeba přímo uprostřed motokrosové dráhy na Načeratickém kopci. Foto | Jiří Koptík
Načeratický kopec není v tomto směru výjimkou. Motokrosové aktivity tu mají dlouhou tradici sahající dávno před zřízení chráněného území. Zdejší motoristický areál je rozsáhlý a zahrnuje vícero tratí různého charakteru i stáří. Kromě aktivní motokrosové tratě s převážně hlinitým povrchem a umělými terénními prvky se zde nacházejí i užší trasy s přírodním povrchem, opuštěné dráhy a také rozsáhlé narušované plochy mezi drahami s řídkou krátkostébelnou vegetací. Co do rozsahu holého substrátu se areál již na první pohled vymyká zbytku kopce. Odráží se však tato jedinečná biotopová struktura ve stejně unikátní biodiverzitě? Existují druhy, které se bez motorkářů neobejdou?
Kromě rýhonosce (Pachycerus segnis) žije na Načeratickém kopci další vzácný nosatec - Rhabdorrhynchus echii. Oba druhy vyhledávají hadince obecné rostoucí na narušovaných místech při okrajích tratí s řídkou vegetací. Foto | Pavel Marhoul
Když v loňském roce vyvstala nutnost úpravy režimu využívání areálu, potřeboval se Krajský úřad Jihomoravského kraje opřít o konkrétní biologické poznatky, což poskytlo skvělou příležitost podívat se na celou věc podrobněji a pokusit se tyto otázky zodpovědět. S ohledem na potřeby a plánovaný rozsah průzkumu jsme se rozhodli zaměřit na cévnaté rostliny a jednu zde velmi významnou skupinu bezobratlých, fytofágní brouky.
Botanický průzkum motokrosového areálu prokázal výskyt téměř dvou set druhů rostlin, z nichž 32 patří mezi uvedené v červeném seznamu. Tato čísla sama o sobě vypovídají o nesporném biologickém významu území. Mnohem zajímavější je však skutečnost, že tři nejvzácnější rostliny - kriticky ohrožený otočník evropský, podobně vzácný chruplavník větší a silně ohrožený čistec roční jsou v rámci celého prostoru Načeratického kopce vázány výhradně na aktivní motokrosové dráhy, a to navzdory tomu, že podobných biotopů s minimálním vegetačním krytem je v území větší množství. Všechny tři druhy můžeme označit za typické představitele mizející flóry historické polní krajiny, což ukazuje na ekologickou podobnost motokrosových drah s málo úživnými poli a úhory, tedy stanovišti dnes prakticky zaniklými.
Chruplavník větší - kriticky ohrožený druh z příbuzenstva laskavců a typický představitel druhů, které se bez pravidelného narušování půdního povrchu neobejdou. Na Načeratickém kopci vyhledává spíše okraje drah s utuženým písčitým a kamenitým substrátem. Foto | Jiří Koptík
Floristicky nejpestřejší se v souladu s očekáváním ukázaly být okraje drah, méně narušované plochy s řídkou stepní vegetací mezi drahami a také dráhy delší dobu opuštěné. Tady se velmi daří druhům řídkých, na živiny chudých trávníků, jako je třeba smil písečný nebo nenápadný, ale o to vzácnější jetel žíhaný.
Překvapivě zajímavé jsou však i umělé překážky z úživného hlinitého materiálu. To, co na dálku působí jako nevzhledné rumiště, je při bližším pohledu pestrou směskou stepních a ruderálních druhů, přičemž přímo z holé hlíny zde vyrůstají takové druhy, jako je lnice kručinkolistá, strošek pomněnkový nebo dokonce silně ohrožená večernice smutná. Je vidět, že diaspory stepních rostlin jsou na lokalitě skutečně všudypřítomné a tyto druhy tak snadno obsazují i nové biotopy. I mezi ruderální flórou však najdeme zajímavé zástupce - za všechny jmenujme zde velmi hojný blín černý.
Podobný obrázek poskytl také průzkum fytofágních brouků. Okraje aktivně využívaných tratí na Načeratickém kopci obývá rýhonosec (nosatec) Pachycerus segnis, který zde má jedinou známou recentní lokalitu v České republice a je nejvýznamnějším druhem území profitující z disturbancí způsobených pojezdy. Druh je vývojem vázaný na hadinec obecný. Přestože je tato rostlina hojná po celé ploše Načeratického kopce a běžně roste i v zapojených travnatých společenstvech, rýhonosec se vyvíjí pouze na mladých izolovaně rostoucích jedincích hadince na okrajích aktivních tratí. Po ukončení pojezdů brouk v důsledku sukcese rychle mizí, přestože živná rostlina zde přetrvává. Při průzkumu motokrosové tratě bylo nalezeno dalších více než 70 ochranářsky významných druhů fytofágních brouků, z nichž 20 je zařazeno do Červeného seznamu ohrožených druhů.
Náš průzkum poskytuje pouze základní náhled na celou problematiku, která by si v budoucnu jistě zasloužila detailnější zkoumání. Jeho výsledky nicméně napovídají, že z biologického hlediska představují motokrosové disturbance svébytný faktor odlišný od jiných způsobů narušování, protože zjevně existuje skupina organismů, kterým motorky mimořádně svědčí. Co si ale tyto druhy počaly v dobách, kdy vrchol dopravní techniky představoval koňský potah?
Domníváme se, že z velké části byl osud těchto organismů spojen s pastvou. V dobách, kdy byl dobytek v krajině všudypřítomný, se v ní našel dostatek podobně intenzivně narušovaných biotopů, jako byly obecní pastviny, spásané úhory, průhony a podobná místa. S ústupem tradiční pastvy v průběhu 20. století však zanikla i tato specifická stanoviště, neboť novodobý způsob pastvy a její současný rozsah vznik takových míst neumožňuje - vlastně je to pod hrozbou sankcí dokonce zakázáno. Obyvatelům rozdupaných pastvin tak nezbylo nic jiného, než hledat náhradní biotopy, a zdá se, že právě motorky jim v tomto směru nezamyšleně podaly pomocnou ruku.
Uměle navršené terénní prvky porůstají díky úživnějšímu substrátu hlavně ruderální druhy a nepůsobí tak na první pohled příliš vábně. I tady však najdeme překvapivé množství zajímavých druhů rostlin - třeba mohutné jedince lnice kručinkolisté. Foto | Jiří Koptík
Motoristické aktivity mohou v určitých případech úspěšně zastat péči o celou přírodovědně cennou lokalitu. Nejlépe se však uplatní v kombinaci s dalšími zásahy, tedy hlavně s pastvou, které pomohou zajistit dostatečnou nabídku narušovaných stanovišť i pro ty nejnáročnější organismy.
Abychom byli spravedliví, musíme zmínit také provozní negativa jako hlučnost, prašnost a zvýšený pohyb osob na lokalitě, což se ne každému líbí. Zkušenosti však ukazují, že při vhodně nastavených podmínkách lze nežádoucí efekty ježdění udržet na akceptovatelné úrovni, kdy přínosy jednoznačně převažují. Načeratický kopec je toho živoucím důkazem.
Vznik článku byl podpořen programem LIFE Evropské unie a Ministerstvem životního prostředí ČR. Nemusí vyjadřovat stanoviska Evropské unie ani MŽP ČR.
Článek v Ekolistu vyvolal i bohatou diskuzi.
Dobrovolníci obnovili přes 20 arů koniklecových luk na Načeratickém kopci
12. 10. 2020
První říjnový víkend se na Načeratickém kopci u Znojma konala dobrovolnická akce na podporu ohrožených stepních biotopů. Během celé soboty a neděle se mladí dobrovolníci z různých koutů České republiky oháněli mačetami, pilami a nůžkami, aby osvobodili vzácný kus koniklecových luk od hustého křoví, které louku postupně pohlcovalo. Za velkého nasazení všech se podařilo odstranit přes 2 000 metrů čtverečních neprostupných křovin.
Podařilo se tak nejen rozšířit životní prostor pro mnoho chráněných stepních druhů rostlin a bezobratlých, ale také odhalit dosud zcela zarostlý starý třešňový sad a propojit pastviny, na kterých se volně pasou místní stáda ovcí. Odměnou dobrovolníkům byl pocit z dobře odvedené práce, ale také jedinečné genium loci Načeratického kopce, které mohli vychutnávat doslova ve dne i v noci.
Za myšlenkou i organizací tohoto jedinečného dobrovolnického projektu stojí Hnutí Brontosaurus a sdružení Beleco. Brontosaurus nabízí mladým lidem dobrovolnictví ve spojení se zážitky a seberozvojem, Beleco zase zajišťuje odbornou ochranu přírody na lokalitách po celé republice. Jednou z lokalit jeho působení je právě Načeratický kopec, kde se Beleco zasadilo o obnovení přírodních pokladů tohoto bývalého vojenského prostoru a o propojení ochrany přírody s místním občanských životem.
Podařilo se tak nejen rozšířit životní prostor pro mnoho chráněných stepních druhů rostlin a bezobratlých, ale také odhalit dosud zcela zarostlý starý třešňový sad a propojit pastviny, na kterých se volně pasou místní stáda ovcí. Odměnou dobrovolníkům byl pocit z dobře odvedené práce, ale také jedinečné genium loci Načeratického kopce, které mohli vychutnávat doslova ve dne i v noci.
Za myšlenkou i organizací tohoto jedinečného dobrovolnického projektu stojí Hnutí Brontosaurus a sdružení Beleco. Brontosaurus nabízí mladým lidem dobrovolnictví ve spojení se zážitky a seberozvojem, Beleco zase zajišťuje odbornou ochranu přírody na lokalitách po celé republice. Jednou z lokalit jeho působení je právě Načeratický kopec, kde se Beleco zasadilo o obnovení přírodních pokladů tohoto bývalého vojenského prostoru a o propojení ochrany přírody s místním občanských životem.
Nejedná se přitom o jednorázovou spolupráci - letos šlo již o druhou akci tohoto typu v Jihomoravském kraji a v plánu jsou další dobrovolnické víkendy, které na odvedenou práci na Načeratickém kopci, potažmo na jiných jihomoravských lokalitách, navážou. Důležitou součástí těchto akcí jsou i exkurze, na kterých odborníci sdružení Beleco ukazují dobrovolníkům přímo v terénu smysl a výsledky ochranářské péče včetně nejmodernějších (a možná i šokujících) ochranářských přístupů, které pomáhají v posledních letech čím dál významněji chránit biodiverzitu otevřených stanovišť - ať už jde o cílené pojezdy tanky a motorkami nebo o návrat pastvy divokých koní a praturů. Realizace těchto akcí je finančně podpořena evropským projektem sdružení Beleco: Military LIFE for nature. Pozvánky na další podobné příležitosti k dobrovolnictví můžete najít na www.brontosaurus.cz/dobrovolnicke-akce.
Lenka Dvořáková, Jitka Rajmonová
Lenka Dvořáková, Jitka Rajmonová
Tanky odjely a step začala zarůstat, dnes cennému území pomáhají ovce
17. 7. 2020
Blšanský chlum u Loun obývají vzácné stepní druhy živočichů i rostlin. Dříve pro ně příhodný typ krajiny pomáhala udržet vojenská technika. Když armáda odešla, bylo třeba vymyslet, čím činnost vojáků nahradit. Nyní step udržuje i stádo ovcí a koz.
Když před více než třiceti lety opustila Blšanský chlum armáda, lokalita začala divoce zarůstat. Byla přitom rájem vzácných druhů rostlin a živočichů, které se náhle ocitly v ohrožení. Díky ochráncům přírody se však v posledních letech toto místo proměnilo ve významnou přírodní památku.
Jedněmi obyvateli zhruba 18hektarové evropsky významné lokality s dominantním kopcem v podobě neovulkanického suku ve tvaru nesouměrného hříbku, kterému se mezi místními říká Psaňák, jsou ohrožení motýli soumračník žlutoskvrnný, přástevník mařinkový nebo vřetenuška pozdní.
    7 fotografií |
„Na kopci se jim daří díky pastvě, která udržuje stepní trávníky řídké a prosluněné," uvedl Pavel Marhoul z organizace Beleco, jejíž odborníci lokalitu poprvé prozkoumali v roce 2008 a popsali tam vzácné druhy rostliny a živočichů.
„Rostlinstvo není tak bohaté jako v případě slavnějších kopců blízkého Lounského středohoří. Přesto i zde pár zajímavých druhů najdeme, třeba kozinec rakouský, ledenec přímořský, pcháč bělohlavý či strošek pomněnkový," doplnil Marhoul.
Poté, co území přestala brázdit těžká vojenská technika, rozrůstaly se tam křoviny a náletové stromy, jež vytlačovaly stepní a luční druhy rostlin a pro ně typický hmyz.
Zásadní proměna bývalého cvičiště začala před osmi lety, odkdy se provádí cílené sekání náletů a pravidelná pastva. V současné době tam probíhá pětiletý projekt z programu Life, který potrvá ještě do příštího roku.
„Od počátku jsme se zaměřili na dvě aktivity. V prvním kroku se snažíme odstranit co nejvíc dřevin hlavně na osluněných, jižně orientovaných částech Blšanského i Malého chlumu. Je to náročnější, než to na první pohled vypadá, protože nestačí dřeviny vykácet a odvézt, ale je nutné dlouhodobě odstraňovat i výmladky, které se objevují řadu let po vykácení a slábnou postupně," vypráví Marhoul.
„Následně je nezbytné zavést nějaký dlouhodobý systém péče, který dalšímu zarůstání zabrání. V době výcviku vojáků to zajišťovaly tanky a další vojenská technika. My jsme vsadili na pastvu ovcí a koz," pokračuje.
„Každý rok tak návštěvníci mohou na jaře a pak na podzim potkat stádo těchto zvířat pasoucí se na Blšanském chlumu. A dnes, po několika letech práce, jsou změny ve prospěch teplomilných květnatých trávníků na úkor hustých křovin jasně viditelné," raduje se Marhoul.
Další ohrožení je na obzoru, plánuje se tu výstavba
Zatímco však jedna lidská činnost přírodní památku chrání, další ji ohrožuje. V bezprostřední blízkosti se plánuje výstavba.
Před lety tam proběhlo zasíťování asi stovky stavebních parcel, kde v budoucnu mají vyrůst rodinné domy a infrastruktura.
„Zábor postihl i některé ze vzácných biotopů, které přímo navazovaly na přírodu v chráněném území. Zdejším zvířatům a rostlinám se tím zmenšil prostor k životu. Samozřejmě platí, že čím větší biotop, tím lepší jsou šance na přežití přítomných druhů," podotýká Marhoul.
Zájemci se teď mohou se zdejšími chráněnými živočichy i rostlinami a se způsoby jejich ochrany seznámit také při exkurzi, kterou organizace uspořádá přímo na místě ve čtvrtek 23. července od 17 hodin. Sraz je u obecního úřadu v Blšanech u Loun.
Výstupy z médií
10.08 2021
15.04 2019