Hodonínské listy: Pánov – unikátní kus přírody v těsném sousedství Hodonína

Nedílnou součástí města Hodonína je již mnoho let osada Pánov. Kromě několika domů s přibližně stovkouobyvatel tvoří převážnou část lokality unikátní biotop písečných dun, který je jedním z posledních pozůstatkůtzv. Moravské Sahary. Právě díky jedinečným přírodním podmínkám a těžkému terénu byl dlouho využíván jakovojenské cvičiště. Po útlumu činnosti vojáků se však začal ráz tohoto místa pozvolna měnit. To s sebou neslonebezpečí pro mnoho druhů rostlin i živočichů, kteří jsou s tímto územím spjati. O jejich ochranu a navráceníprostředí do původního stavu se snaží organizace Beleco.

Zeptali jsme se proto jednoho z hlavních realizátorůprojektu Military LIFE for Nature, PAVLA MARHOULA, v čem je vlastně tato lokalita specifická a jakým způsobemse zde snaží pomáhat.

Proč jste se rozhodli věnovat právě Pánovu?

Organizace Beleco je spolek, který se věnuje různým projektům ochrany přírody a jedním

z našich témat jsou opuštěné vojenské prostory a příroda v nich. Území využívaná armádou stála dlouho na okraji zájmu, protože se předpokládalo, že jsou v důsledku

vojenského výcviku zničená a nemají velký význam. V průběhu času se však ukázalo, že je tomu přesně naopak, že se jedná o ostrůvky velmi cenných lokalit, kterým vojenská činnost nejen, že neuškodila, ale vlastně pomohla. Jejich význam závisí na celé řadě faktorů, jako je jejich historie, typ vojenské činnosti, její intenzita a také poloha lokality. Cenné jsou obzvlášť ty, které se nacházejí v teplých oblastech, a to je právě případ

Pánova.

Dá se najít nějaká podobná lokalita typu Pánova jinde v ČR?

Před deseti lety jsme měli výzkumný projekt, kde jsme se věnovali více než 40 opuštěným územím po celé České republice, kde dříve působili vojáci. Z výsledků vyplynulo, že Pánov patří k těm nejcennějším, která tu máme. Na jižní Moravě můžeme zmínit ještě Načeratický kopec u Znojma nebo bývalévojenské cvičiště u Bzence, které

je dnes chráněným územím. Pánov má však jedinečný geologický substrát - písek a písečných území je u nás skutečně velmi málo. Dříve, myslím tím před 150 lety, byly písčiny v okolí velkých řek, ale v průběhu 19. století byla většina z nich zalesněna. Do dnešní doby se zachovaly pouze 4 větší plochy (rozlohou desítek hektarů) s písčitými

stanovišti a 3 z nich díky vojákům. Tyto písčiny jsou velmi specifické tím, že na nich žijí mnohé druhy rostlin a živočichů, které jsou specializované právě na tyto písky a jinde se vůbec nevyskytují.

Jaké druhy živočichů a rostlin tam tedy žijí?

Ten seznam je velmi dlouhý. Ačkoliv to tak na první pohled pro běžného návštěvníka

nemusí vypadat, je přímo našlapaný vzácnými, ojedinělými druhy zejména bezobratlých. Je to z toho důvodu, že pro obratlovce, ptáky a savce je to území relativně velmi malé, má asi 80 hektarů. Pro bezobratlé, hmyz a rostliny je však mimořádně významné. Poslední průzkumy, které tam probíhají, dokládají obrovský význam Pánova

třeba pro nosatce, brouky s nápadným, dlouhým nosem. Na Pánově je celá řada

jejich druhů mimořádně vzácných, nebo dokonce vyskytujících se pouze tam a ještě třeba na jedné další lokalitě. Před rokem a půl se nám také podařilo najít kobylku písečnou, velmi vzácnou kobylku, která je v České republice v současnosti jen na dvou lokalitách. Je zajímavé, že kdybychom celou plochu, kterou tato kobylka v republice obývá, dali dohromady, tak to bude menší než fotbalové hřiště. Je to taky velmi cenné území pro takzvané psamofilní (tzn. vázané na písek) druhy střevlíků, což jsou draví brouci aktivní hlavně v noci, kdy běhají po zemi a loví další hmyz. Je to velmi cenné území i pro rostliny, z těch nejcennějších, by to byla silenka lepkavá, což je kriticky ohrožený druh, jeden

z nejohroženějších. Když se tam půjdete podívat v květnu, na začátku června, tak tam uvidíte velké množství právě těchto rostlin. Zmínil bych i pryskyřník ilyrský, který je také velmi vzácný. Kdybych přece jen uvedl některé obratlovce, z ptáků bych jmenoval skřivany lesní, kteří v tom území hnízdí ve více párech a pro běžné návštěvníky pak

velmi atraktivní vlhy hnízdící v mnoha částech Pánova. Často je zde možné pozorovat

i dudky.

Vyskytuje se v území i nějaký vodní zdroj?

Přestože to není součástí našeho projektu, víme o dvou místech, kde dříve byly tůňky. Udělali jsme tedy zkušební jámy s cílem sledovat, jak se zde bude vyvíjet hladina vody. Měli jsme zprávy, že od osmdesátých let hladina vody v okolí Pánova poklesla nejméně o metr a to nám nedávalo příliš velkou naději, že se tůňky podaří obnovit. Nicméně se

ukázalo, že na obou místech, se po celou dobu voda drží, a dokonce v letošním roce se jedna z tůní díky srážkové vodě vylila do okolí a vytvořila vodní plochu. Ta přímo expandovala životem. Okamžitě ji obsadili obojživelníci, bylo tam obrovské množství pulců, vážky, dokonce tam vyhnízdili kulíci říční, bahňáci vázaní na otevřená dna rybníků.

Potenciál zde tedy určitě je. V koordinaci s městem a krajským úřadem proto zvažujeme menší paralelní projekt na dobudování a úpravu tůní tak, aby vodní plocha do budoucna byla zachována i v dobách, kdy nebude takové množství srážek jako letošní jaro.

V čem však spočívá vaše hlavní péče o tuto lokalitu?

Opuštěné vojenské prostory jsou na jednu stranu velmi cenná území, která jsou však zároveň velmi ohrožená. Tím, jak tam ustala vojenská činnost a nebyla využívána jiným způsobem, velice rychle začala zarůstat. To má zničující dopad zejména na druhy, které jsou vázány na holou půdu a velmi řídké trávníky. Tato stanoviště mizí jako jedna z prvních, a když se v územích nic neděje, začne zarůstat vysokými trávami, později keři a nakonec lesem. Většina vojenských prostor byla navíc opuštěna v polovině devadesátých let a území v podstatě 25 let zarůstalo. Když jsme před dvěma lety zahajovali náš projekt

Military LIFE for Nature, tak více než polovina už byla zarostlá náletovými dřevinami a zbytek otevřených trávníků, toho nejcennějšího, co na Pánově je, už byl z poloviny degradovaný. Expanzivní a velmi agresivní druhy trav jako například třtina křovištní vytlačily cenné druhy rostlin i živočichů a přírodovědný význam Pánova se velmi rychle

snižoval. V tomto projektu se tedy s podporou města Hodonína a Krajského úřadu JMK, který má území ve správě, již dva roky snažíme vrátit lokalitu zpět do podoby, kterou měla v devadesátých letech.

Jak konkrétně práce probíhají?

Tím nejdůležitějším úkolem je odstranit co nejvíce náletových dřevin, to znamená, kácíme zde osiky i břízy. Jedním z invazních druhů je také trnovník akát, který tam postupně vytvořil poměrně velké porosty. Samotné vykácení by však nestačilo a velmi rychle by území zarostlo znovu. Vedle třtiny křovištní, kterou jsem již zmínil, je velkým problémem

i další nepůvodní rostlina, celík kanadský. Roste velmi rychle, tvoří husté porosty a brzy by vytlačil všechny původní druhy. Musíme jít tedy ještě dál, což v tomto konkrétním případě znamená vytrhat pařezy a strhnout přibližně 10 cm velkou vrstvu humusu. Ta

vznikla v místě náletových dřevin a je pro ně živnou půdou. Jedině obnažením písků znovu umožníme obnovu původních stanovišť. Tuto rekonstrukční fázi jsme rozložili do tří zim (pozn. období vegetačního klidu, mimo dobu hnízdění ptáků), kdy probíhala většina

těchto aktivit a postupně se měnila podoba Pánova. Kdo si pamatuje území třeba z let 2014, 2015, bude to tam dnes těžko poznávat. Kdybychom však udělali pouze tuto část projektu a nechali to být, dříve či později území opět zaroste. Je tedy nutné nastavit využívání lokality a aktivity, které zarůstání zabrání. Tady se nám jeví jako nejvhodnější

návrat k těm, které tu byly dříve, tedy pojezdy vozidel, ať už vojenských díky klubům vojenské historie nebo rekreačních, jako jsou čtyřkolky, motorky, motokros a další.

Váš projekt je časově ohraničený. Co tedy bude s lokalitou po jeho skončení?

Náš projekt končí na konci roku 2021. Nicméně je postavený tak, aby se po skončení naší činnosti nastavila pravidla nebo podmínky, při jejichž splnění budou moci lokalitu využívat jak sportovní kluby, tak i různými jezdci s technikou. Je důležité, aby se území nedostalo do nežádoucího stavu jako před několika lety. I s ohledem na místní obyvatele

je však potřeba to určitým způsobem regulovat a dohlížet na to, jak tyto aktivity probíhají. Současně je to přírodní památka ve správě krajského úřadu, který o ni pečuje. O území se tedy bude starat dál a bude kontrolovat, jakým způsobem je využíváno, aby mohl případně rychle reagovat a zlikvidovat ohniska zarůstání ještě ve fázi, kdy to nevyžaduje velké finanční prostředky. Domníváme se rovněž, že na to, jak je to území cenné a jedinečné, je dosud běžnou veřejností neobjeveno. Jednoznačně bychom tedy doporučovali, kdyby se zvýšil i zájem místních obyvatel, kteří by území využívali a navštěvovali. Jsou tam zbytky vojenských budov, včetně pozorovací věže, takže si dovedeme představit v ideálním případě i přeměnu těchto objektů na zázemí pro návštěvníky. Myslím si, že všechny tyto aktivity se na Pánov vejdou a nejsou v žádném

rozporu s nároky druhů, které na tomto území žijí.

Ptala se Petra Kotásková

https://www.hodonin.eu/assets/File.ashx?id_org=4041&id_dokumenty=1103436